Všímejte si dobrých věcí

V jednom experimentu dostala skupina vybraných lidí list papíru s deseti jednoduchými příklady. List vypadal následovně:

Toto je správná tabulka. Omlouváme se za tiskovou chybu na straně 28 v knížce Happysun 5.

Otázka pro účastníky zněla:

„Je vám na této stránce něco nápadné?“ Stejnou otázku teď pokládám i vám. Než budete číst dál, zkuste si na ni odpovědět.

Jaký byl výsledek experimentu?

Po krátkém zamyšlení všichni účastníci bez výjimky odpověděli: „Jeden příklad je špatně!“ A to je samozřejmě pravda, protože 17 – 9 opravdu není 11. Nikoho (ani mě ne), však nenapadlo odpovědět, že je tam 9 výsledků správně. Když jsem o tomto pokusu slyšela poprvé, zaujal mě a uvědomila jsem si, že opravdu máme často tendenci s takovýmto přístupem pomalu proplouvat svým životem.

Často se automaticky zaměřujeme na to, že nás dnes čeká náročný úkol, že děti udělaly doma nepořádek, že nemáme čas, že máme nevyřešený problém z předešlých dní, že ráno bude zase ucpaná silnice apod. Naše automatická pozornost si vybaví často především ty špatné a negativní věci a okamžiky, ale už ne to, že máme střechu nad hlavu, tekoucí vodu, jídlo, rodinu, práci, oblečení, přátele, demokracii, zdravé děti a podobně. Samozřejmě si tyto dobré věci já i mnoho dalších lidí uvědomujeme, už se ale na ně musíme většinou vědomě soustředit a nenapadají nás hned spontánně. Většina z nás má v automatickém hledáčku především to, co není úplně tak v pořádku a podle našeho gusta.

Takovou tendenci mozku všímat si především těch špatných a negativních věcí a událostí neuropsychologové označují za „negativní předpojatost mozku“. Vše má však svůj evoluční původ. Když naši předkové ještě žili v jeskyních a číhalo na ně nebezpečí téměř na každém kroku (v podobě medvědů, dravců, mamutů, příslušníků jiných kmenů, nemocí či hladovění), museli být především ostražití a zaměřovali se hlavně na číhající hrozby, které mohly ohrozit jejich životy. Pokud by se při lovu kochali nádhernou krajinou a rozkvetlými stromy, možná by si nevšimli medvěda v houští a byli by v nebezpečí.

Stejně tak se dnes na silnici nesoustředíme na všechna auta, která jedou předpisově, ale svůj „radar“ zaměřujeme především na auta, která nás mohou svou jízdou ohrozit. Tuto předpojatost jsme tedy zdědili, a proto si všímáme dříve špatných věcí než těch dobrých. To je samozřejmě z hlediska přežití a opatrnosti v pořádku, doba se však změnila a dnes nám opravdu nehrozí tolik nebezpečí a hrozeb, jako tomu bylo kdysi. Negativní předpojatost nám ale brání v tom užívat si chvilky pohody, radosti a štěstí. Náš mozek se takto vyvíjel po mnoho milionů let, aby nám zajistil především přežití, není v něm tedy žádný automatický systém, který by nás upozornil především na to pozitivní a dobré.

Je proto na nás, abychom se vědomě naučili vnímat a uvědomovat si především to dobré – ony pozitivní události, vše, za co můžeme být vděční, to, co máme a co se nám daří. Pozor, teď vás nenabádám k tomu, abyste si nasadili růžové brýle a mysleli jen pozitivně. Jde o to mít na věci a život vyrovnanější a pravdivější pohled a nebojte, že si nevšimnete hrozícího nebezpečí, když budete věnovat svou pozornost tomu, co je ve vašem životě v pořádku.
Prostě je třeba mít na paměti, že zaměření na negativní věci se v mozku děje automaticky. Zaměření na pozitivní věci musíme v mozku aktivovat sami. Náš mozek to za nás neudělá.

Text: Dagmar Křiklanová



Více najdete v aktuálním čísle knížek Happysun, jsou k dostání v prodejnách tisku nebo zde: